O původu Crimsonů...

"Dobrý den, vítám Vás. Jak vidím Siobhan se už postaral o Vaše pohodlí," usměje se spokojeně. "Vás tedy zajímá, odkud má rodina pochází? Dobrá tedy," Ossian se pohodlně uvelebí do svého křesla a než začne vyprávět, požádá ještě domácího skřítka o kávu.

"Crimsonovi jsou stará čistokrevná rodina. Vlastně, jsme jednou z nejstarších. Důvodem, proč nejsme tak známí a proslavení jako třeba Malfoyovi nebo Potterovi, případně Blackovi, je to, že v době prvního i druhého vzestupu Lorda Voldemorta, jsme nechtěli mít cokoliv společného ani se Smrtijedy, ani s jejich odpůrci - Fénixovým řádem. Ani já, ani můj otec jsme nechtěli svěřovat kontrolu nad svými životy ani Lordu Voldemortovi, ani Brumbálovi. Oba jsme měli obavy z toho, že víc než o nás šlo oběma stranám o nastřádané vědomosti především v oblasti krvavé i staré magie - díky níž mí předkové získali přídomek... a později příjmení Crimson. 

Kvůli tomu zůstávala má rodina dlouho mimo svou pravlast - Wales, a žila v Bretani. Protože ministerstvo kouzel už od 18. století krvavou magii chápe málem jako ještě nebezpečnější než černou magii, vrhá to tak trochu nepříznivé světlo na naši rodinu - alespoň v očích široké kouzelnické veřejnosti.

Díky krvavé magii víme, že původ našeho rodu sahá hluboko do starověku, ba dokonce ještě hlouběji. Jak už jsem prve řekl, naší pravlastí je Wales - což vlastně není tak úplně pravda," zasměje se a upije z přineseného šálku. 

"Ten nejdávnější předek, kterého se nám povedlo díky krvavé magii najít, žil před sedmi tisíci lety na Blízkém východě, konkrétně v oblasti, známé jako Kanaán, nebo také Fénicie.  

Když se ale začala formovat větší osídlení a skupiny, a hlavně různé kulty, začal on a jeho potomci užívat své znalosti magie způsobem, který většinu obyvatelstva děsil. Na ochranu svých blízkých a vlastních zájmů užívali poněkud extrémní prostředky, a tak začali být pronásledováni a nezbylo jim, než Kanaán opustit.

Právě to je vlastně zachránilo, když se na tomto území začaly formovat takové národy, jako Chetité, Babylóňané, atd. Vyhnuli se těm nejkrvavějším střetům. 

Jejich cesta vedla na sever a o několik století později dál na západ, často na palubách obchodních lodí. Nejprve našli na nějakou dobu domov v Rumunsku, mezi Dáky, když však ale Dákové byli podrobeni Římany, na přelomu prvního a druhého století našeho letopočtu, opět byli nuceni uprchnout. 

Od té doby začali moji předkové užívat především krvavou magii mnohem opatrněji a uvážlivěji. Pokud to jen trochu šlo, snažili se držet stranou jakýchkoliv mocenských půtek. Dalo by se říci, že se stali nájemnými čaroději, rádci a někdy i učiteli. Někdy zůstávali nějakou dobu u rodiny, která si je najala, jindy putovali málem jako nomádi. Doba stěhování národů je tak zastihla už na území Bretaně, odkud se, opět na palubě obchodní lodi, dostali na ostrovy. 

Pořímštěnému obyvatelstvu se kvůli rozpínajícímu se křesťanství raději vyhnuli. Své místo si našli mezi keltským obyvatelstvem, protože tam jejich znalosti a umění bylo mnohem víc vítáno a váženo - a tak právě ve Walesu, na konci pátého století našeho letopočtu, zakotvili moji předkové už natrvalo. I když občas byla období, kdy byli nuceni svůj domov opustit, vždy našli cestu zpět." odmlčí se opět, aby znovu upil několik doušků kávy.

"Co se týče jména mého rodu, už před příchodem do Británie mívali moji předkové často přídomek "Krvavý", nebo ne tak nápadný "Rudý" či "Šarlatový". Občas to bylo ne kvůli krvavé magii, ale kvůli zrzavým vlasům, jež se čas od času v naší rodině objevují," zasměje se. 

"K příjmení Crimson se moje rodina dostala definitivně v době Války růží,  v níž moji předkové stáli na straně Lancasterů a svým dílem tiché podpory přispěli k nástupu Tudorovců na anglický trůn. Proto koruna s rudou růží tvoří součást našeho rodinného erbu. V té době také má rodina získala dědičný šlechtický titul," dokončí Ossian své vyprávění a konečně pomalu dopíjí svou kávu. "Zajímá Vás ještě něco?"